|
Plavby OT 64 Jesenice v roce 1975. Jmenuji se Pavel Adam a sloužil jsem jako řidič OT 64 u VÚ 2071 Karlovy Vary duben 1974-1976, 3. motostřelecká rota, věžové číslo 165. Tato příhoda se stala koncem května 1975. Byl jsem jedním z těch, kteří byli pověřeni zajišťovat plavby na klidné vodě přehrady Jesenice u Chebu. Jak jsme později zjistily, nejen pro náš útvar ale pro celou divizi. Sloužil jsem u 3. motostřelecké roty a převážná část transportérů OT-64 byla z našeho prvního praporu. My jsme nechápali proč jsme dostali takovou důvěru, protože náčelník štábu kapitán Šmudla o našem praporu šířil ty nejhorší pomluvy o neschopnostech a škodil jak jenom mohl. Toto asi bylo v kompetenci technika pluku majora Krska. Od té doby do dneška ho považuji za velice rovného chlapa, odborníka, který se nenechal nikým ovlivňovat. Od vojáků si držel odstup, jednal pouze na úrovni minimálně techniků rot. My jsme byly podřízeni techniku prvního praporu, rotmistru Soukupovi a pod jeho vedením jsme se přesunuli z kasáren k přehradě Jesenice. Tam jsme připravili skotíky na plavbu, vyzkoušeli na vodě a vše mohlo začít. Do této chvíle jsme si nepřipouštěli odpovědnost jakou máme. I když dost řidičů sice prošla Krumlovskou školou, praxe u útvaru byla minimální jak na silnici tak v terénu. řada z nich se za volantem klepala strachy , to že mu na břehu tloukli do hlavy zaráčnovat výdechy , přepnout hydrauliku na kormidla je úplně mimo. Tak jsem došel k nápadu se každého v klidu zeptat zda se cítí schopen všechno zvládnout, popřípadě co za něho udělám. Upozroňoval jsem je, že ve vodě kormidla pracují se zpožděním a pokud bude zmatkovat, že je nohou kopnu do ruky a tou nohou to za něho odkormidluju. Odplavali jsme denní a šlo se na noční plavby. Ještě nebyla úplně tma když asi třetí skotík trochu zabloudi mimo výjezd vedle do rákosí a uvízl tam . Vyprošťovací tank byl naveden na vhodné místo, potapěči se chopili lan a natáhly je na místo. Ze skota jim podali připravené přední lano. Vodu měli asi do pasu, stačilo obě oka spojit u třmene, ale tím právě začalo divadlo. Na břehu řídící plaveb major Krsek se jim to snažil vysvětlit, ale oni to různě přetáčeli, motali - kdyby to šlo snad by udělali uzel. Do toho se začal míchat dozorující podplukovník z divize s nějakým promile v krvi a že za takovou připravenost by šel ve válce před polní soud a podobné narážky . Nervozita stoupala. Mezitím se setmělo, světla šajnovala na místo činu. Další narážku už Krsek , tak jak byl vběhnul do vody, spojil lana a jako vodník se odebral do svého štábáku. Za chvíli zase spustil plavby. O další scénu jsem se toho dne nepřímo postaral já. Bylo již po půlnoci, když se můj skotík na vodě stal těžko ovladatelný. Kormidla nechtěla poslouchat. Bylo mi doporučeno pokud je to možné ať se pokusím doplavat na břeh. Když to nepůjde, vyšlou mi pomoc. Povedlo se mi to. Na břehu jsme zjistili ustřižený kolík na pravém páru kormidel. Přišel ospalý mechanik z TOP a prohlásil , že na opravu v noci nemá podmínky a zmizel. Já jsem ještě něco dělal, když se přiřítil Krsek se soudruhem podplukovníkem. Ten na mne spustil jestli je vozidlo opravené. Odpověděl jsem, že mechanik konstatoval, že nemá na opravu podmínky. Nastal nový výbuch soudruha podplukovníka na Krska. "Přiveďte mi toho vojáka já mu podmínky vytvořím" začala mezi nimi hádka. Zmizeli ve tmě, chvíli na sebe ještě řvali a pak najednou to ztichlo. Za chvíli jsem viděl Krska jak nasraným krokem jde řídit plavby, potom soudruha podplukovníka odcházejícího krokem volným. Od té doby jsem neviděl soudruha podplukovníka, že by do konce plaveb do něčeho promluvil. Nabyl jsem dojmu že vše vyřešily facky. Jesenice byla úspěšně odplavána a my se urychleně přesunuli do kasáren. Začátkem června nás čekalo stěhování do Prahy cvičit spartakiádu a v půli července jsme si zopakovali plavby Labe Mlazice – Vliněves. Pavel Adam
|
|
