CO JSME PROŽILI

Letečtí dorostenci

Po ukončení druhé světové války se mnoho mladých hochů snažilo nějak následovat činy československých vojáků bojujících na východních i západních frontách. Nejvíce mladých hochů přitahovala služba v letectvu. Velení letectva, vědomo si úkolu vycvičení nové generace letců, vypsalo nabídku přijetí mladých hochů k letectvu. Mimo jiné byla obnovena Škola leteckého dorostu, která již před válkou vycvičila mnoho našich pilotů, bojujících v RAF a Sovětském letectvu.

Odezva k výzvě byla taková, že počet žádostí dosáhl pětimístného čísla. Podmínky k přijetí byly náročné a ne všichni žadatelé byli přijati.
Náš ročník palubních telegrafistů nastoupil ke zkouškám v květnu 1948. Ze 150 žadatelů k výkonnému létání bylo přijato čyřicet. Někteří se hlásili přímo k pozemním specialistům, ostatní k nim přešli z důvodu nesplnění zdravotní způsobilosti.

1. září 1948 jsme  s nadšením nastoupili do Chrudimi do Letecké spojovací školy. Nehleděli jsme na to, za jakých podmínek budeme vyřazeni ani na to, jak velký budeme mít plat. Šlo nám o to, že "budeme letci". Nevadil nám výsměch vojáků zákldní služby, že budeme muset sloužit šest let (za dva roky studia povinnost čtyři roky nadsluhovat).

Po ukončení školy jsme byli vyřazeni jako rotní - "nic moc", ale byli jsme "letci". Po dobu služby přešli někteří z nás k dopravnímu letectvu a k aeroliniím a k bombardovacímu letectvu. Dosáhli jsme vysoké odbornosti, absolvovali jsme další vojenské vzdělání, skončili ve velitelských funkcích, kamarádi u ČSA dosáhli vysoké specializace i jako navigátoři. Z původních "jen vyučených chlapců". Bylo nás třicet, pět z nás obětovalo svůj život létání.

Kdybychom tisíc životů měli, vždy bychom byli letečtí dorostenci!

ing. A. Kalandřík.

Zpět na seznam článků

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND