|
Jak jsme nastupovali k výsadkovým jednotkám První kroky. Rok 1961 byl v mnoha ohledech zvláštní. Dne 12. dubna odstartoval do vesmíru první kosmonaut J. Gagarin a byla to velká sláva, 17. dubna začala „proticastrovská invaze“ na Kubu a byl to velký průšvih. V ČSLA začala bojová pohotovost a my posluchači Vojenského učiliště ve Vyškově jsme se připravovali k závěrečným zkouškám ve druhém ročníku. V květnu jsme stačili Gagarina uvítat v Praze a zároveň se účastnit vojenské přehlídky na Letné a to již po třetí za tři roky služby v armádě. Také jsme si odbyli kádrové pohovory a všichni již věděli kam půjdou po vyřazení sloužit. Z 86 „ pěšáků „ se nás k výsadkářům hlásilo 36 mladých odvážlivců. Vzali nás šest a já byl mezi nimi. Původní umístěnku do Holešova mi na poslední chvíli změnili na Prostějov. Rád jsem to přijal, protože to bylo blíže k Vyškovu, kde jsem v té době měl, jako většina z nás, známost. Slavnostní vyřazení z učiliště bylo v sobotu 29. července a vzhledem k mezinárodně politické situaci jsme se už v pondělí hlásili u svých útvarů. Jindy normální měsíční dovolená mezi odchodem ze školy a nástupem služby odpadla. Něco „ viselo „ ve vzduchu. Po příchodu do Prostějova jsme byli okamžitě vystrojeni výsadkářskou výstrojí a hned první den odpoledne si nás přezkoušeli z běhu na 5 km, s výstrojí a samopalem ( První kilometr se běžel v ochranné masce.) Těsně před startem jsme se my „ vyškovští pěšáci „ dohodli, že půjdeme spolu a pomůžeme si. Běželi jsme jako o život a stopky tělovýchovného náčelníka brigády kpt. Bučka se v cíli zastavily na čase 18 minut 30 vteřin. Pravda je, že nám to nechtěl věřit a tvrdil, že jsme si to zkrátili, leč po příchodu kontroly z otočného bodu nás nechal vystoupit před jednotku „přeškolovacího kurzu“ a pravil : „ týto tarzani majů odo mna volno“ všetci ostatný, každý den ráno a večer po zamestnaní poběžia 5 km.“ Těch ostatních bylo sedmdesát a Palo Bučka nelhal, běhali každý den, bez ohledu na hodnosti a v budoucnu zastávané funkce. Přeškolovací kurz měl trvat šest týdnů a kromě výsadkové přípravy obsahoval tělesnou, střeleckou, ženijní, topografickou, spojovací a chemickou přípravu. Byl zaměřen na odlišnosti, které byly ve výcviku výsadkářů specifické. V rámci kurzu bylo naplánováno také šest cvičných seskoků z balonu a letounu. To byl plán. Ve skutečnosti bylo všechno jinak. V noci z neděle 13. srpna na pondělí, došlo k rozdělení Berlína a to co „ viselo“ ve vzduchu přistálo mezi nás. Byla vyhlášena další bojová pohotovost. Přeškolovací kurz byl zkrácen na tři týdny a ze šesti seskoků zbyly tři ( Z balonu ve dne a v noci a jeden z letadla ). Odeslali nás k útvarům a já jsem převzal průzkumnou četu 65. výsadkového praporu. Ten se sotva přestěhoval do nové posádky z Holešova a obsadil Jezdecká kasárna ve městě. Zbytek brigády byl umístěn na letišti. Byli jsme vybaveni padáky PD - 47, které bylo nutno každých deset dnů přebalit. ( To byl předpis ). Četa, které jsem velel měla 25 vojáků a poddůstojníků v míru.Vzhledem k bojové pohotovosti jsme byli doplněni zálohami, na konci září II. ročník neodešel do zálohy, ale 1. října nastoupili nováčci. Tak těch vojáků bylo najednou téměř 3x tolik. Na ubikacích vojáci spali na postelích o třech patrech. Výcvik byl prováděn v blízkosti posádky pro případ, že nás bude třeba povolat. Ve druhé polovině září náš prapor absolvoval praporní taktické cvičení s vysazením na doskokovou plochu Holíč na slovenském břehu řeky Moravy. Ve vzduchu najednou viselo na 450 výsadkářů, kteří seskočili z jednadvaceti letounů Il – 14 T. Mezi nimi „ vyjukaný „ poručík na něhož ostatní pokřikovali ať se otočí po větru. Byl to můj čtvrtý „ vojenský „ seskok. Ještě, že to bylo alespoň ve dne. Po přistání jsem byl jako ve snu ze kterého mne probral až můj radista, který si mne našel a hlásil, že navázal spojení se štábem praporu. Cvičení nebylo zvláště dlouhé, ani fyzicky náročné. Byli jsme „ venku „ tři dny a dvě noci. Čejen převzato z http://forum.CSLA.cz
copyright © http://www.csla.cz |
|
