|
Pětidenní cvičení Družba
Dlouho plánovaná pakárna se přiblížila na dohled. Mělo jít o společné cvičení Čechů, Slováků, Poláků, Rusů a Maďarů. Těšili jsme se všichni jak malé dítě na Ježíška. Obzvláště poté, co začala kasárnama kolovat historka o podobném cvičení před čtyřmi lety, kdy si při nočních cvičných střelbách jakýsi zmatený důstojník z daleké Rusi šel v noci zapálit před své štábní vozidlo a tento osvětlený objekt byl následně kýmsi ze střelnice vyhodnocen jako cíl a následně anihilován jednou z raket. Výsledek – tři mrtví důstojníci a čtyři vojáci základní služby. Před odjezdem na cvičení jsem raději napsal všem příbuzným dopisy, kde jsem jim odpustil všechno co mi kdy udělali a odkázal jim svých pár kousků nábytku a klec s andulkou.
Cesta na místo proběhla bez potíží, pokud pomineme jednoho zraněného regulovčíka, kterého si v dešti a mlze spletl jeden mladší řidič se sloupem veřejného osvětlení. Zaujali jsme výchozí pozice a gumy se šly radit nad cvičné mapy, jak nejlpe zničit nepřítele. Měl jsem to štěstí, že náš štábní automobil byl zhruba v polovině přímky A-B, kde A byla výchozí pozice raketometů a B bylo místo, kam rakety dopadaly, nebo měly dopadat. Při střelbách jsme mohli prostým okem pozorovat, jak nad námi ve výšce přelétávají ty neškodně vypadající šedivé válce. Představa, že by někdo špatně spočítal místo B, nebo by některá z raket při průletu nad námi ztratila náhle svou hybnou sílu, nás nenechávala klidnými, obzvláště když jsme si uvědomili, že mezi tzv. počtáři je i četař Kratochvíl, který byl znám svým pozitivním vztahem k alkoholu a následném chování neřízené střely, pokud to s konzumací přehnal a měl zrovna svůj den.
Těch pět dnů mám zahaleno lehkým oparem, protože na takovém cvičení toho kresliči map mnoho nenaspí. Důstojník velící raketovému bombardování cíle přece nemůže čekat na ráno, až se všichni podřízení dosyta vyspí a klidně si naplánuje noční střelby na dvě hodiny ráno. A aby toho nebylo málo, tak v pět už se zase vstává a plánují se údery na odpoledne. No řeknu vám, na tom barevném papíru se vám to válčilo. Škoda jen, že i ty rakety a tanky nemohly být papírové. Že by si gumáci jen tak nad mapou poletovali a posouvali papírovými modýlky a neničili by už tak zdevastovaný vojenský prostor a nervy nás, záklaďáků.
Naštěstí se nikdo netrefil do ničeho, co by nebylo naplánováno a tak jsme se po pěti dnech radostně navrátili do kasáren, která nám teď byla po nějakou dobu o něco milejší.
Zveřejněno se souhlasem autora
Více na http://jaminau.bloguje.cz
Zpět na seznam článků
copyright © http://www.csla.cz
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|