|
TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |
VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA
s laskavým svolením převzato z www.palba.cz
V této práci, která bude zde zveřejněna, bylo podrobeno prostudování, kritice a doplnění ppor. Argonanantem. Když jsem to připravoval k zveřejnění, zjistil jsem, že tato práce je ve své podstatě unikátní a asi se nic podobného jen tak někde nevyskytuje.
Primo: probereme organizační strukturu tankové divize, tedy té, ve které Argonantus sloužil a té, ve které by se vší pravděpodobností bojoval. Je totiž obdobná. Pokud by byla mobilizačně postavena.
Secundo: následně se ve dvou kapitolách podíváme na použití tanků a malých tankových jednotek, tedy tankových rot, tankových čet a jednotlivých tanků v boji a to v obraně, útoku a ve zvláštních situacích.
Tertio: vše to propojíme s oním OPERAČNÍM PLÁNEM ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY podepsaným dne 28. prosince 1977 prezidentem republiky, generálním tajemníkem ÚV KSČ vrchním velitelem ozbrojených sil Gustávem Husákem, který tak nějak prolétneme. Ale hlavně ho propojíme s plánem podepsaným v roce 1986 dne 24. října opět prezidentem, doktorem Gustávem Husákem.
Já jsem teoretik, který něco málo viděl, slyšel a zažil. Pozemní vojsko prostě bylo mimo mě. Podporučík Argonantus byl praktik u našeho nejlepšího svazku, který tím rok žil na plný šlupky a přežil to.
Já jsem člověk, co se touto cestou dal dobrovolně a jako starší děcko. Podporučíka Argonanta do této situace dostal zákon o všeobecné branné povinnosti jako dospělého muže.
Já napsal, jak by to mělo vypadat, on uvedl, kde mohl, jak to skutečně bylo v praxi ČSLA a nebo jak byl učen u svého útvaru a divize. Je jasné, co má pro historickou práci větší cenu.
Abych to zde mohl uveřejnit, uzavřeli jsme dohodu, která praví, že jeho identita zůstane taková, jako je zde v práci: podporučík Argonantus. Nic jiného se nikdo nedoví. Jen to, že jeho poznámky a vzpomínky mají pro celou práci stejnou a možná i větší cenu, než moje elaboráty a to o svém podílu mám vysoké mínění. Takže kolegové, dáme se do jízdy, jakou jste na Palbě ještě nezažili.
Kapitola první: Místo, početní stavy a organizace jednotlivých vojskových těles, ve kterých Argonantus sloužil, nebo by sloužil po provedené mobilizaci.
Jak nám Argonantus sdělil, sloužil po ukončení vysoké školy, kde zcela jistě absolvoval vojenskou katedru vysoké školy a stal se takzvaným absíkem neboli špagátem, u našeho asi nejlepšího vševojskového svazku, a to u 1. tankové divize. Tato divize byla považována za elitní svazek, její stály stav byl na svoji divizi velmi pyšný. Byla považována za nebezpečnou i na druhé straně barikády a byla také jako jedna z prvních zrušena, když se stali dřívější nepřátelé našimi dnešními spojenci.
ppor. Argonatus k tomu říká: Ano. To je důležité; naše vojenská zkušenost se v mnoha bodech lišila od zkušenosti většiny vojáků ČSLA.
Především se to projevovalo tím, že tato jednotka se předváděla na všech možných akcích ku potěše vysokých generálů; zatímco většina normálních vojáků zažila tak 1-2 vojenská cvičení za vojnu, já byl asi na osmi během jediného roku a z toho šestery střelby plnou ráží, brodění, velké zimní divizní cvičení asi na tři neděle, zkrátka, dělali jsme s tankem snad všechno, co se s ním normálně dělat má, i to, co se dělat nemá (výměna torzní tyče v terénu v zimě). Podotýkám, že můj tank byl provozní (vždy jeden z roty), takže vyjížděl naprosto vždy a všude, i na miniaturní cvičení za kasárnami, která ani nepočítám.
Druhá zvláštnost souvisela s T72 – má o maníka míň, jak známo, a proto měl náš pluk až překvapivě málo lidí; asi tisícovku a z toho hlavní tankové jednotky asi tři stovky, zbytek byly všechno přičleněné jednotky. Pročež bylo málo lidí na údržbu, málo lidí na služby, takže jsme byli ve službách skoro furt. A chodili jsme si tam spíš odpočinout. Pokud pro plno lidí byla vojna dlouhé flákání a nicnedělání, pro nás bylo každé nicnedělání malý zázrak. Do stráže jsem si chodil odpočinout (a napsal jsem tam první román).
Třetí zvláštnost byla, že všichni „vojáci“ na T72 byli ve skutečnosti poddůstojníci s PŠ školou na Slovensku, kde je cvičili ve všem možném prvního půl roku. Takže na začátku toho uměli mnohonásobně víc, než my, jejich velitelé, a vlastně nás vozili v tanku jako dost neužitečnou zátěž. Později jsme se obvykle chytili. Důležité ale bylo také to, že všichni vojáci byli stejně staří, takže neměl kdo koho šikanovat; šikanovali nás všechny společně důstojníci. Někteří. Nutno spravedlivě dodat; rozhodně ne všichni.
Pro přičleněné jednotky, což byla vlastně většina pluku, tohle ovšem nemuselo platit. Tam fungovali většinou normálně staří a mladí vojáci.
Dnes už to ale málokoho zajímá. Začneme tím, že jaká byla organizační struktura a dislokace útvarů této divize. V sedmdesátých letech to s touto divizí vypadalo takto:
1. tankový pluk, místo dislokace Strašice
ppor. A: Platil za jednotku hrůzy a černou ovci v divizi. Byl jsem tam na přijímači a vládl tam strašlivý bordel. Asi rok předtím tam vybouchl kotel, zabilo to několik lidí a od té doby se netopilo. Po kasárnách byly vykopané příkopy, související s jakousi rekonstrukcí, která trvala roky a padali do nich večer opilí vojáci i důstojníci.
Jinak zajímavost je, že to byla snad úplně první jednotka nejen ČSLA, ale prý celé varšavské smlouvy, takže tam existoval první voják prvního družstva první čety... zkrátka úplně všeho.
Aby to bylo jasnější: jen zde mohl být jeden jediný voják prvním vojákem prvního tankového družstva první tankové čety první tankové roty, prvního tankového praporu prvního tankového pluku první tankové divize a navíc 1. armády Československého frontu. Tedy sedminásobnou jedničkou. Poznámka: Pátrač. No není to super?
2. tankový pluk, místo dislokace Rakovník
ppor. A: Naopak platili docela za pohodáře, v docela drsné divizi. Občas ale vyrobili katastrofu – váže se k tomu ta tvoje drsná historka s uprchlým tankem,…., když tento tank mimo jiné přejel žigulíka s paní (která to kupodivu přežila).
21. tankový pluk, místo dislokace Žatec
ppor. A: No jo, náš pluk. Největší šprti, pročež z celé divize cvičili ještě nejvíc. Při tom polovina velitelů byli tak trochu blázni a magoři. Péče o vojáky stejně příšerná, jako jinde, ale bylo to rozhodně bojeschopné těleso.
3. motostřelecký pluk, místo dislokace Louny.
1. dělostřelecký pluk, místo dislokace Terezín. ppor. A: Překvapuje mne, že to byl pluk. Asi ano.
5. protiletadlový pluk, místo dislokace Žatec
ppor. A: Zásadní jednotka, která měla to celé ochránit před západním letectvem. Jak to bylo reálné, to se neodvažuji hádat. Jak už jsem říkal, pro odhady možností celé pozemní ČSLA je tohle dost zásadní otázka, a já se v ní nevyznám. Rozhodně jezdili cvičit do Ruska, aby měli dost místa na střílení na poušti. Dost drsná vojna.
1. raketometný oddíl, místo dislokace Terezín
1. průzkumný prapor, místo dislokace Podbořany
ppor. A: Platili za velké drsňáky. Tam se fakt válčilo – něco jako parašutisti nebo američtí speciálové.
3. ženijní prapor, místo dislokace Terezín
2. spojovací prapor, místo dislokace Slaný
5. prapor chemické ochrany, místo dislokace Slaný
1. prapor materiálního zabezpečení, místo dislokace Postoloprty
1. prapor oprav techniky, místo dislokace Žatec
ppor. A: Seděli přímo naproti našim vratům, místo pohody, kam se utíkalo a skrývalo se tam. Dost pohodová vojna, plná inženýrů, montérů a autíček.
5. zdravotnický prapor, místo dislokace, Terezín
1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu, místo dislokace Slaný
1. vrtulníkový odřad, místo dislokace Plzeň-Líně
ppor. A: O těch jsme neměli ani tušení.
Divize měla jako vlastní útvar pro vedení boje pomocí jaderných prostředků a tím byl útvar zvaný 1. samostatný raketometný oddíl, místo dislokace Terezín a disponoval 4 kusy odpalovacích zařízení TOČKA. To v době 80-tých let. Předtím to byly systémy LUNA-M.
ppor. A: Taky hodně zajímavé a taky se nám to neříkalo. Pravděpodobně byly někde v systému také schované houfnice Dana 150 mm, které taky uměly jaderné granáty.
a dodává:
O terezínském pluku jsme věděli dost houby a teprve od tebe vím, že tam byly ty TOČKY, zřejmě 4 auťáky s osmi raketami celkem http://www.valka.cz/clanek_1137.html
A byly tam i Dany http://forum.valka.cz/ftopic12305.html
které pokládám za jedny z nejnebezpečnějších zbraní vůbec a obávám se dne, kdy to napadne i nějakého teroristu. Princip je jasný; šlohnout Danu a prásknout s ní třeba na rockový koncert. Nebo summit OSN. Z dálky zhruba 30 kilometrů (o co, že tam nikdo nehlídá...!)
Opět je docela klíčová a zásadní otázka, jestli za normálního mírového stavu byla v Terezíně jaderná munice (a ve stavu paranoie je celkem jasná snaha soustředit tyhle mocné kvéry k několika málo útvarům, aby byla kontrola).
Věřím, že kdyby tvé pojednání mělo být nakonec seriálem, malé atomovky by asi zajímaly všechny až na prvním místě.
Ale abychom ukázali, že Argonantus by se stal v případě války, pokud by k ní došlo součástí něčeho hodně velikého, musíme uvést, že tato divize byla jedním z útvarů 1. armády. A to už bylo něco. Takže se seznámíme i s ní:
1. armáda byla vševojskový svaz a její velitelství bylo umístěno v Příbrami. Pro její předpokládanou činnost byla tvořena pestrou směsí bojových, podpůrných a zabezpečovacích útvarů a zařízení. Bylo to toto všechno:
1. provozní prapor, dislokace Příbram, sloužil pro zajištění mírového i válečného chodu samotného velitelství armády.
321. těžká dělostřelecká brigáda, dislokace Rokycany, hlavní úderná síla pro případ použití jaderných zbraní, obsahoval 2 těžké dělostřelecké oddíly po 4 odpalovacích zařízeních střel R-300 SCUD-C
31. dělostřelecká základna, dislokace Kostelec nad Orlicí
322. kanónová dělostřelecká brigáda, dislokace Dobřany
216. protitankový pluk, dislokace Most
1. průzkumný dělostřelecký pluk, dislokace Holýšov
171. protiletadlový raketový pluk, dislokace Rožmitál pod Třemšínem vyzbrojen 5 protiletadlovými raketovými bateriemi po 4 odpalovacích zařízeních 2K12 KUB. To platí pro dobu po roce 1978. Čím byl vyzbrojen předtím, nevím. Jinak tento útvar se od roku 1961 nazýval 4. protiletadlový oddíl, od roku 1978 4. protiletadlový pluk, od roku 1983 4. protiletadlový raketový pluk a od roku 1991 už platí prvotní zde uvedený název.
1. plukovní opravárenská technická základna, dislokace Rožmitál pod Třemšínem
1. radiotechnický prapor, dislokace Holýšov
51. ženijní brigáda, dislokace Litoměřice
91. pontonový pluk, dislokace Litoměřice
1. spojovací pluk, dislokace Plzeň
11. spojovací pluk dálkových spojů, dislokace Plzeň
71. radiotechnický pluk zvláštního určení, dislokace Kladno
3. smíšený pluk REB, dislokace Mariánské Lázně, určen pro radioelektronický boj, do sestavy armády začleněn až v roce 1981
103. prapor chemické ochrany, dislokace Lešany
11. vrtulníkový pluk, dislokace letiště Plzeň-Bory od roku 1985
111. letištní prapor, dislokace Plzeň-Bory, od roku 1985
11. rota spojovacího a radiotechnického zabezpečení, Plzeň-Bory
1. letka velení a průzkumu, dislokace Plzeň-Bory, od roku 1985, předtím to byla 1. spojovací letka založená v roce 1974
1. rota letištního a radiotechnického zabezpečení, dislokace Plzeň-Bory
101. letka bezpilotních průzkumných prostředků, dislokace Stříbro, tento útvar byl do sestavy armády začleněn až v roce 1984
1. brigáda materiálního zabezpečení, dislokace Terezín
11. silniční prapor, dislokace Horažďovice
ppor. A: Ve skutečnosti byly takové armády na plných stavech jenom dvě, tato Příbramská a kromě ní Písecká. Zvlášť bylo letectvo a možná ještě něco. A samozřejmě Rusové.V zásadě jsme se s jednotkami armády nesetkali celou vojnu.
Jinak být součástí něčeho velkého je také klíčová poznámka. Pro mne osobně rozhodně ne něco povznášejícího, ale zdroj deprese; bylo jasné, že tankisti a pěšáci jsou hlavní mainstream celé Varšavské smlouvy, nejlevnější kanonenfutr, který by měl v případě války obrovskou úmrtnost, a to bez ohledu na to, zda by se vyhrálo či prohrálo. A bylo jasné, že pokud nějaký vyšší velitel bude cítit potřebu obětovat v rámci strategie nějaký pluk nebo prapor, tak to klidně udělá; nas mnogo. Krátké nahlédnutí do taktiky malých jednotek tomu jasně nasvědčuje. Šance na přežití jsem paradoxně viděl v nějakém speciálním úkolu, kde nebudu závislý na vyšším velení. O tom viz na příslušném místě.
Celá tato masa výše uvedených vojenských útvarů a zařízení se nazývala armádní komplet.
Pod 1. armádu ale patřily také tyto bojové vševojskové svazky:
1. tanková divize, velitelství ve městě Slaný
2. motostřelecká divize, velitelství ve městě Sušice
19. motostřelecká divize, velitelství ve městě Tachov
20. motostřelecká divize, velitelství ve městě Karlovy Vary
ppor. A: Základní vzorec organizace celé WS – 3+1, tedy troje bigoši a jedni tankáni, nebo obráceně, a to se pravidelně střídalo na různých stupních.
16. tanková divize, mobilizovaný svazek, podle plánu z roku 1974 měla být plně bojeschopná do 24 hodin od vyhlášení mobilizace, dvojče 1. tankové divize
ppor. A: Nesmírně důležitá jednotka, zřejmě se v ní skrýval ten náš tajemný B pluk, co bydlel naproti v místě zvaném Starý park. Je třeba zdůraznit, že i když jsme byli supermilitarizovaná země s 200.000 vlastními vojáky v trvalé BoPo a 100.000 Rusy, stejně toho byla většina skrytá pod hladinou a doplňovalo by se to mobilizací záložáky. Snad na milion.
Z téhle divize byly vidět jen ty tanky T 55 ve Starém parku a malá jednotka ROUT, čili Rota oprav uložené techniky. Velel tomu zvláštní šílenec jménem pplk. Slabý, zvaný Calvera (vypadal tak). Byl jediný podplukovník široko daleko, mnohem starší, než ostatní velitelé, a svoji kariéru spíše končil (ostatní ji začínali), a to proto, že měl malér se šikanováním vojáků z povolání (!). Jeho vojáci prožili dost pekelnou vojnu, kdy maniakálně leštili ty uložené tanky, teplo nebo zima, déšť nebo sucho. Pokud se pochybovalo o tom, že by v případě poplachu byly některé pluky schopné vyjet, pak tanky pplk. Slabého by vyjely zcela jistě, v perfektní kondici. Zajímavé je to tím, že v té válce by to zřejmě byla moje jednotka.
Takže máme představu do jaké sestavy v rámci své 1. armády Argonantus a jeho tanková četa patřili. Ale 1. armáda a její dvojče 4. armáda byly součásti vyššího svazu a to nám už tak nějak známého Československého frontu. A tento front měl svůj vlastní komplet, tedy frontový komplet. Bylo to opět mnoho a mnoho sil a prostředků.
311. těžká dělostřelecká brigáda Jince s přidruženou 11. dělostřeleckou základnou tamtéž
41. samostatný dopravní dělostřelecký oddíl Dašice
7. dělostřelecká divize Pardubice, od roku 1974 měla ve složení 71. kanónovou dělostřeleckou brigádu v Žamberku se 4 oddíly kanónů 130 mm M-46, každý 3 baterie po 6 kusech, celkem 72 kanónů, rámcovou 74. raketometná brigáda, vytvářena pouze válečně měla do roku 1976 raketomety vz. 51, 4 oddíly po 18 raketometech, celkem 72 kusů, poté byla přezbrojena na raketomety vz. 70 ve stejném složení a 75. těžkou houfnicovou dělostřeleckou brigádu Pardubice s celkově 72 kusy kanónových houfnic ráže 152 mm
82. protiletadlová raketová brigáda Jihlava a 10. protiletadlová opravárenská technická základna Jaroměř, od roku 1976
6. radiotechnická brigáda Plzeň
71. výsadkový úderný prapor Chrudim
22. výsadková brigáda speciálního určení Prostějov
7. radiotechnická brigáda zvláštního určení Zbiroh
1. smíšený pluk REB Kolín, v roce 1974 to byl 1. protirádiový pluk, od roku 1981 už uvedený útvar.
10. pontonová brigáda Kostelec nad Labem
5. spojovací brigáda Strašice
52. spojovací brigáda dálkových spojů Lipník nad Bečvou
59. spojovací brigáda dálkových spojů Beroun
60. spojovací prapor zvláštního určení Unhošť-Čeperka
102. brigáda chemické ochrany Liberec
31. smíšená letka velení a průzkumu Bechyně nad Lužnicí a její podpůrný útvar 31.rota letištního a radiotechnického zabezpečení tamtéž. O těch bych mohl napsat knihu, měl jsem tu čest u 31. roty sloužit jako náčelník služby PHM a dokonce jsem jí 9 měsíců velel jako nejmladší velitel samostatného útvaru v ČSLA.
311. samostatný výcvikový tankový prapor Hradiště a 313. samostatný výcvikový tankový prapor Boletice
1. automobilní brigáda Olomouc
3. automobilní brigáda Hlučín
11. brigáda materiálního zabezpečení Bílina
21. brigáda materiálního zabezpečení Pardubice
1. brigáda potrubní dopravy pohonných hmot Roudnice nad Labem
7. ženijní silniční brigáda Hodonín
32. silniční brigáda Horní Počáply
1. pluk civilní obrany Kutná Hora
4. pluk civilní obrany Varnsdorf
7. pluk civilní obrany Bučovice
6. strážní prapor Příbram-Brod
Týlové útvary a zařízení vytvářené jednotlivými skladovými základnami podle jednotlivých materiálových tříd.
ppor. A: Čili zřejmě Západní vojenský okruh, sídlem v Táboře. Který měl jen malé procento lidí v záloze. Stran techniky byly u nás tanky většinou UP, čili uloženě – provozní, což značilo, že jezdí na větší cvičení (mám dojem, že od plukovního výš). Můj byl zcela provozní, jak jsem už řekl. Zda byly nějaké „úloženky“, t.j. až na případ války, to si nepamatuji.
Východní okruh byl naproti tomu skoro celý uložený a spící, v podobném režimu, jako ta 16. tanková divize. Nějaké ty výcvikové školy. Udržovací jednotky, sem tam něco živého, aby se cvičilo.
Nyní tedy máte představu, v jakém kolosu by se pohybovala Argonantova tanková četa v míru a jeho tanková rota případě, že by studená válka přerostla do horké války a byl vyhlášen bojový poplach, který by skončil bojovým nasazením. A nyní se podíváme na našeho velitele a jeho četu jako součást 1. tankové divize.
Jak mi Argonantus sdělil, byl zařazen jako, cituji:
„Velitel první čety páté roty druhého praporu žateckého (nevímkolikátého) tankového pluku první divize (Slánské) pro účely výcviku, v případě spuštění toho plánu bych byl velitel nevímkolikáté roty B pluku téže divize“.
Můžeme tedy dodat, že jeho mateřským útvarem byl 21. tankový pluk, který vznikl v roce 1952. Jeho předchůdcem byl 21. tankosamohybný pluk, který vznikl rok před tím a tedy existoval jen krátce. Dále do minulosti bychom našli útvar Tankosamohybný pluk 21 a před tím 21. tankovou brigádu, která zde sídlila od roku 1946. Nadřízeným svazkem nejprve byla 5. mechanizovaná divize do roku 1955, dále potom 1. mechanizovaná divize do roku 1958 a od tohoto roku až do roku 1992 to byla 1. tanková divize.
Na počest válečného hrdiny nesl tento útvar čestný název Tankový pluk kapitána Rudolfa Jasioka.
Jeho krycí název byl: VÚ 6363 Žatec
ppor. A: Zcela správně. Tak se to psalo na dopisy.
Město Žatec bylo domovem první vojenské posádky od roku 1935. Letiště umožňující provoz proudových letounů bylo u Žatce vybudováno v roce 1951, ale i před tím zde byla kvalitní betonová vzletová a přistávací dráha. Během následujícího roku se zde zformovala 5. stíhací letecká divize. V roce 1958 zde zůstal jen 1. stíhací letecký pluk s letouny MiG-15, které postupně doplnily letouny MiG-17 a MiG-19. V letech 1963-1965 byl pluk přezbrojen na letouny MiG-21. V roce 1983 doplnily jeho výzbroj letouny MiG-23 a v roce 1989 i MiG-29 jako u jediného útvaru tehdejší ČSLA
ppor. A: To bych taky netušil. Žatec byl dost zásadní vojenské město, kde byly spousty útvarů, prý snad 18, neb na letišti je útvar každá kravina. Dohromady mělo letiště ovšem podobně lidí, jako náš pluk, což byla největší žatecká jednotka.
V roce 1960 přichází do Žatce 5. protiletadlový pluk, který byl v roce 1983 přezbrojen na raketové prostředky OSA-AKM.
Nás hlavně zajímá žatecký 21. tankový pluk, který byl v roce 1985 jako první u celé armády vyzbrojen tanky T-72. Útvary žateckého letiště splynuly v květnu 1991 do 11. letecké základny, která zanikla v roce 1993. V létě 1997 zanikl i protiletadlový pluk, který byl reorganizován na výcvikovou a mobilizační základnu protiletadlového vojska.
Co to bylo za útvar, tankový pluk? No bylo to velké vojenské těleso a rozhodně to bylo něco, s čím se muselo počítat.
Tankový pluk byl tvořen velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Byl tvořen 4 vševojskovými prapory, tedy 3 tankovými a jedním motostřeleckým a jedním samohybným dělostřeleckým oddílem. Tedy zde byly:
Tři tankové prapory – tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku.
Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.
Jeden samohybný dělostřelecký oddíl vyzbrojený samohybnými kanónovými houfnicemi 122 mm GVOZDIK
ppor. A: Papírově měl postavení praporu i dělostřelecký oddíl. Mám dojem, že byl v reálu částečně uložený. S těmi motostřelci fakt nevím, jestli rota, nebo prapor; na prapor to mělo podezřele málo lidí.
Je tedy možné, že zde nebyl motostřelecký prapor ale pouze motostřelecká rota, ale to nedokážu zatím rozhodnout – poznámka Pátrač.
Bojové zabezpečení pluku bylo také impozantní.
Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
- raketometným oddílem - 6 kusů raketometů – ppor. A: Na ten si vůbec nepamatuju. Možná nějako souvisel s tím dělostřeleckým oddílem.
- samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi – ppor. A: Měli jsme ty samohybné houfnice 120 mm, dost dobré mašinky. Možná v mnohém mocnější tanku.
- protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka
Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN
Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP – ppor. A: Opět zajímavá parta drsňáků, viz dále.
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.
plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp posádkou v Lounech, který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.
ppor. A: Je to důležité, viz výše. STRELA by mne zajímala, neb je pro další úvahy zřejmě podstatná
Logistickou podporu tvořila:
rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody. Tady jsem nejvíce doma. A jelikož se k tomu vyjadřoval i sám Argonantus, musím uvést, že rota týlového zabezpečení tankového pluku byla už velkou jednotkou.
ppor. A: Byla. Mnohem větší, než vypadalo podle názvu; stejně jako ta ČTZ, která tvořila ve skutečnosti asi třetinu praporu, co do počtu maníků.
Nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A zde je:
Z obrázku vyplývá, že velitel vševojskového pluku řídil svoje týlové a technické zabezpečení cestou svých zástupců.
Pozn. A: Velitel pluku byl major Petr Farbiak, náčelník štábu major Rotrekl.
ZVT – zástupce pro technické věci, který vládl rotou oprav techniky
Pozn. A: Mám dojem, že major Žďárský.
ZVV – zástupce velitele pro výzbroj, nepatří přímo pod týlové technické zabezpečení, býval zařazen do skupiny náčelníka štábu.
NZS – náčelník zdravotnické služby, který spravoval plukovní obvaziště, který měl k dispozici Pojízdnou ošetřovnu převazovnu POP -1, dva nemocniční stany s vybavením, dva zdravotní automobily malé ZAM, dva OT 64 ve zdravotní verzi a dva evakuační zdravotnické autobusy. Já měl naše doktory, ať jsem sloužil, kde sloužil, moc rád. Nazýval jsem je Polníma Aeskulapama. Když mě nakrkli, tak felčarama. To je vždy potěšilo.
ZT, tedy zástupce pro týl. Ten byl vládcem nad životem a smrtí týlařů a jelikož jsem byl jeho přímým podřízeným, byl tímto vládcem i nade mnou. Podléhali mu:
- náčelník finanční služby
- rota týlového zabezpečení
- týlová skupina
Pozn. A: V našem případě se jmenoval major Žežulka.
Týlová skupina byla tvořena:
NSPHM + SS PHM, tedy náčelníkem služby PHM a správcem skladu PHM tedy náčelníkem Velkým kanistrem a jeho pobočníkem. To jsem byl vlastně i já.
NFS – náčelníkem finanční služby. To byl velmi oblíbený člověk, zajistil nám pravidelné žoldíky na účty či do ruky. Jednou jsem s ním vedl řeč, jak si představuje své možné působení ve válce a bylo to prima. Nakonec jsme zjistili, že jako jediný voják či vlastně obecně služba nemá žádný obrněný prostředek a tak jsme vymysleli projekt SAMOHYBNÉ POLNÍ POKLADNY. Mělo to vypadat jako Skrblíkův trezor v menší verzi na podvozku T- 55 a s rychlopalným kanónem. Odolnost: přečká bez významnějších škod jaderný úder do 25 kilotun nebo útok čtyř Rafanů. Pokud možno ne souběžně. Někde mám i návrh taktické značky. Představte si třeba kapitolu v nějakém předpisu: „Samohybná polní pokladna ve střetném boji“. To by bylo něco……..ale dost blbnutí.
NVS+ SVS, tedy náčelníkem výstrojní služby a správcem výstrojního skladu, láskyplně jsme jim říkali naftalíni. V poli se starali o praní prádla, hygienu vojsk – ve spolupráci se zdravotní službou. Měl na starosti vývoz stanového materiálu, tedy naše ubytování v poli.
NPS+SPS, tedy náčelníkem proviantní služby a správcem skladu proviantu, jejich určení je jasné.
NSUS, tedy náčelníkem stavebně ubytovací služby – velmi důležitý člověk. Staral se o vývoz polního ubytovacího materiálu – polní WC, umyvárny, podlahy, zdroje tepla. Zajišťoval jednání s civilním sektorem na ubytování vojáků v pevných objektech v obcích a městech.
DTS, tedy důstojníkem týlové skupiny. Chudák, který odskákal všechno. Někdy byl nazýván důstojník pro věci zbytečné.
Pozn. A: My záklaďáci jsme ani nevěděli, že takový maník existuje.
Samotná rota týlového zabezpečení pak vytvářela tyto celky:
- 1. dopravní četu materiálu – muniční se dvěma muničními dopravními družstvy
- 2. dopravní četu materiálu s družstvem PHM a družstvem ostatního materiálu- tedy proviantem, stavebně ubytovacím materiálem, výstrojním materiálem, silničním materiálem a tak dále. Jako další části obsahovala:
- hospodářské družstvo
- družstvo úpraven vody UV-2000, celkově dvě soupravy speciálního ANTT s přívěsem UV-2000, 2 řidiči a 4 hydroženisty
- dílna technické pomoci - tvořena vozidlem PAD-1s přívěsnou EC a 3 vojáky a
- jednotlivé sklady
Složení osob a techniky rtz u tankového pluku:
- 1 kus POP-1, tedy pojízdná ošetřovna převazovna
- 2 kusy ZAM, tedy zdravotní automobil malý
- 2 kusy OT 62 zdrav
- 2 evakuační autobusy
- 13 kusů ANTT- automobilů nákladních terénních těžkých
- 27 kusů NATS- automobilů nákladních terénních středních
- 6 kusů PVT - přívěsů valníkových těžkých na 5 tun materiálu
- 16 kusů PVS – přívěsů valníkových středních na 3 tuny materiálu
- 2 kusy CA T-148 CAP 17- cisternový automobil přepravník s kapacitou 17 000 lt
- 3 kusy CA T-138/148 PPT- cisternový automobil plnič pozemní techniky s kapacitou 11 000lt
- 2 kusy CA P-V3S CR- cisternový automobil s kapacitou 3 000 litů
- 2 kusy polní kuchyně přívěsná PK- 26
- 1 kus POKA -1 s přívěsem na vodu, tedy pojízdné kuchyně automobilní
- 2 soupravy UV 2000 úpraven vody s hodinovou kapacitou 2000 litů pitné vody
- 1 souprav PAD-1-pojízdná automobilní dílna
Celkově se jednalo o 82 osob a přepravní kapacitu 345 tun materiálu a 73 m3 PHM
Rota týlového zabezpečení byla poměrně velký celek. Byl tvořen cennými vozidly s ještě cennějším přepravovaným materiálem. V polních podmínkách vytvářela prostor rozmístění plukovních skladů. Přitom sklad munice a sklad PHM byly vždy odděleny v samostatných prostorech. Ostatní sklady pak vytvářely třetí skupinu skladů
Obrázek tři pak ukazuje variantu rozmístění jednotlivých skladů zásob.
Na obrázku jsou tři skupiny skladů.
Co na obrázku vidíme?
Samostatný sklad PHM – s prostory:
- číslo 1. což je prostor pro hromadné doplňování PHM
- číslo 2. výdejna PHM pro jednotlivá vozidla a prostorem
- číslo 3 což je prostor pro shromažďovaná vozidla od praporu materiálního zabezpečení divize před jejich návratem domů.
Samostatný sklad Muniční – M - s prostory:
- číslo 4 pro rozmístění muničních vozidel od prmz divize a prostorem
- číslo 5 pro rozmístění prázdných vozidel před návratem do prostoru
- číslo 6, což je shromaždiště vozidel od prmz divize
A prostor s ostatními týlovými a technickými sklady pluku. Jde o tyto sklady:
Výstrojní – V
Proviantní – Prov
Technického materiálu-Tech
Tankového a automobilního materiálu – TAM
Platí zásada, že mezi vozidly jsou vzdálenosti 15 až 20 metrů, mezi skupinami vozidel 50 až 70 metrů a mezi jednotlivými prostory rozmístění pak 300 až 400 metrů.
V prostoru se organizuje optické a zvukové maskovaní, obrana ochrana, střežení. Jsou určeny únikové cesty a náhradní prostor shromáždění pokud se původní prostor stane terčem útoku jakýchkoliv sil.
Na obrázku číslo 4 jsem pak vypracoval variantu rozmístění týlového velitelského stanoviště vševojskového pluku.
Prostor se vybírá pomocí pečlivé rekognoskace tak, aby obsahoval zdroj vody. Tak jak ukazuje obrázek, celý prostor byl rozdělen na dva samostatné prostory.
V jednom se nacházela skupina zabezpečení, která měla na starosti dvě činnosti:
- výrobu pitné vody pro celý pluk. Hodinová kapacita jedné UV 2000 byla, jak říká číslovka 2000 litrů kvalitní pitné vody. Denně mohla pracovat 12 až 15 hodin. Byla schopna upravit i vodu zamořenou otravnými látkami nebo biologickým zamořením. O celé toto čudo se starali dva dva hydroženisté.
- proviantní zabezpečení všech u skupiny velení, příslušníků rtz a skladů.
V druhém se pak nacházela skupina velení TVS a ta byla tvořena:
ZT a jeho týlovou skupinou. Měla k dispozici štábní autobus a terénní osobní vozidlo
ZVV a jeho technickou skupinou. Měla k dispozici štábní autobus a terénní osobní vozidlo
NVz S – náčelníkem výzbrojní služby, měl k dispozici štábní autobus
Potom zde byla pracoviště, kde byly umístěny:
- část politické skupiny, konkrétně jeden polní klub. Byl instalován v štábním autobusu a v armádě se m přezdívalo „buggy bedna“.
- část skupiny vojenské kontrarozvědky s terénním osobním vozidlem
Automobilní rádiová stanice RM31M zajišťující spojení mezi TVS a velitelským stanovištěm pluku a mezi TVS a velením praporu materiálního zabezpečení
Byl zde umístěn převozný kryt pro ochranu před účiny zbraní hromadného ničení
Celý prostor byl trvale monitorován OT 65 CH vyčleněného od roty chemické ochrany pluku.
O technickou podporu se starala
rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost. Bohužel o ní toho moc napsat nedokážu. Já u těžkých pásů nikdy nesloužil a tak nemám informace.
ppor. A: Jak jsem už uvedl, ve skutečnosti byly dvě, protože ROUT pocházela z té uložené 16. divize.
Něco málo co jsem posléze dohledal, jsem uvedl v kapitole číslo pět - Pátrač
Pluk plnil obranný úkol buď:
- v bojové sestavě mateřské vševojskové divize a to v prvním nebo druhém sledu divize
- nebo mohl plnit samostatný obraný úkol na samostatném směru - například krýt mezeru mezi dvěma armádami – ppor. A: Pochopil jsem, že stále ještě většinou takto. I když samostatné úkoly šlo očekávat spíše, než u menších jednotek.
- anebo jako předsunutý odřad v zabezpečovacím pásmu divize nebo armády
Pluk v rámci divize budoval a organizoval obranu ve dvou postaveních, na jeho úrovni nazývané sledy.
Pluk při vedení útočné operace v sestavě mateřské vševojskové divize měl stanoven bojový úkol, následný úkol a nakonec měl stanovený denní úkol.
Dále mohl plnit úkoly na samostatném bojovém směru – například obchvat nebo obejití nepřítele a opět mohl působit jako předsunutý odřad.
Malé opakování: Pořád pracuji s tím že nás zajímá Argonantova 1. tanková četa 5. tankové roty 2. tankového praporu, 21. tankového pluku v míru u 1. tankové a za války podle jeho označení jeho rota B se vší pravděpodobností u 16. tankové divize, byly součástí některého tankového praporu této mobilizované divize.
ppor. A: Skoro jistě. Přesné číslo roty i pluku mi nebylo řečeno, ale věděl jsem přesně, které jsou moje tanky ve Starém parku. Je dost možné, že by konkrétní dělení jednotek ještě mohlo doznat úprav podle situace, kolik lidí by vlastně mobilizovali.
Tak se podíváme trochu na ten tankový prapor. Tankový prapor byl stejně jako motostřelecký prapor nejvyšší jednotkou naší armády. Tedy po:
- motostřeleckém družstvu - osádce tanku
- motostřelecké četě – tankové četě
- motostřelecké rotě – tankové četě
- následuje poslední jednotka motostřelecký nebo tankový prapor. Potom už je vševojskový útvar - pluk.
Tankový prapor tankového pluku byl tvořen:
- velitelstvím
- třemi tankovými rotami
- četou týlového zabezpečení
- dílenským družstvem
- obvazištěm
tedy celkově 31 středními tanky, OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Tankový prapor na tancích T-55 měl 172 vojáků.
ppor. A: Už jsem naznačil, že byl trochu jiný než za Škvoreckého. Hrozně málo lidí, novější technika. Okolo 100 maníků vlastní tankisté (31 tanků x3, plus 1 BVP), plus ta ČTZ, co máš rozebrané daleko lépe a přesněji.
OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. No, tady je zřejmě chyba. Žatecký 21. pluk neměl už snad vůbec žádné OT 62 ani 64, ale místo toho měl pro každý prapor jedno BVP, kde seděl náčelník štábu praporu a určitě ještě někdo (politruk? Existoval politruk praporu?).
B pluk z té 16. divize ovšem mohl mít ještě lecjakou starožitnost a tam budou tvoje čísla zřejmě přesná – T 55 má v každém tanku o maníka víc.
Poznamenám, že velitel praporu byl mladý potřeštěný nadporučík, který to zvládal jen s vypětím všech skromných sil, velitelem naší 5. roty byl ještě mladší poručík, který byl naopak docela zajímavá osobnost, od kterého jsme se o válčení i něco naučil, neb ho to velice bavilo a byl v tom výjimečně dobrý. Od něho mám také většinu informací o širší organizaci armády, které bych jinak vůbec nepotřeboval vědět.
Uvedené chyby jsou logické, vycházím z poznámek ze svých studií na vysoké škole a ty pochází z let 1983 až 1987, Argonantus sloužil u svého pluku na přelomu let 1987/88. Mohlo tedy dojít ke změně – poznámka Pátrač
Když jsem u pluku probral jeho týlové zabezpečení, uděláme to i u praporu, jelikož jako bývalý vojenský týlař si prostě nemohu pomoci. A jelikož jsem autor, musím naší hlavní osobě trochu konkurovat, abych nepropadl malomyslnosti.
Logistickou podporu tankovému praporu poskytovala mimo jiné i četa týlového zabezpečení, zkratka čtz. Nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A tak ho zde máme:
Četu týlového zabezpečení řídil přímo velitel praporu, oddílu. Její velitel mu byl přímo podřízen stejně, jako mu bylo podřízeno praporní obvaziště. Byla tvořena těmito celky:
A/ hospodářským družstvem, které vytvářelo hospodářskou výdejnu - HV - která se starala o žaludky vojáků
B/ dopravním družstvem, které vytvářelo:
- bojovou výdejnu - BV - pro výdej munice jednotkám
- výdejnu PHM – PHM- která zajišťovala doplnění vozidel praporu palivem a mazivy
- v sestavě dopravního družstva se pohybovala o vozidla jednotlivých rot nebo baterií s rotním materiálem.
Počty techniky a lidí u tankového praporu na T-54,55 nebo dělostřelecký oddíl:
- jako praporní obvaziště měl vozidlo OT 64 ve zdravotnické úpravě. Sloužilo ke sběru raněných od rotních hnízd raněných a k jejich evakuaci mimo přímý bojový prostor nebo přímo k zdravotnické etapě vyššího stupně
- HV byla tvořena jedním NATS a dvěma vozidly POKA s přívěsy s vodou.
- BV byla tvořena šesti NATS a dvěma NATT s přívěsy na přepravu munice
- výdejna PHM byla tvořena jedním NATS, dvěma CA P-V3SCR a dvěmi CA T-138/148 PPT
- rotní materiál vezly tři NATS
Celkem zde bylo 28 lidí a schopnost přepravit 28 m3 PHM a 58,5 tun ostatního materiálu
Pozn. A: Ještě jedna strašně důležitá postava, na kterou jsme zapomněli – výkonný praporčík. Opravdu teď nevím, jestli u každé roty, nebo jen u praporu. Ale rozhodně to byla postava, která měla skutečně na starosti sklady a výdej věcí. na jedné straně velký pán nad nedostatkovými věcmi, na druhé straně zoufalec, který odnesl všechny maléry, když něco chybělo.
Tanková rota byla tvořena:
- velitelstvím
- třemi tankovými četami
- rotním vozidlem s rotním materiálem
tedy celkově 10 středními tanky, nákladním vozidlem a motocyklem. Tanková rota měla 43 vojáků.
Tanková četa potom byla tvořena třemi tanky T-55 a dvanácti vojáky – tankisty, nebo třemi tanky T-72 a devíti vojáky-tankisty.
Tím jsem se poněkud složitě dopracoval k tomu, čemu vlastně Argonantus velel v míru a čemu měl velet za války.
Mohu odpovědně říci, že v míru odpovídal za výcvik 9 vojáků – tankistů a technický stav 3 tanků T-72. Měl pod sebou slušnou palebnou sílu:
- 3x kanón ráže 125 milimetrů s 45 kusy granátů vezených s sebou. Počty granátů podle typů nedokážu stanovit, ale podporučík Argonantus tvrdí, že například podkaliberní granáty za celou svoji službu neviděl a jen o nich slyšel. Velmi pochybuje o tom, že vůbec byly naší armádě dodány. Pokud ne, bojová hodnota tanku v tankovém boji byla výrazně snížena.
- 3x kulomet ráže 7,62 mm, na každý byl stanoven palebný průměr 1250 kusů nábojů
- 3x kulomet NVS ráže 12,7 mm, primárně určen pro boj se vzdušným protivníkem, k němu vezeno 500 kusů nábojů
Každý tankista byl vyzbrojen pistolí vz. 52 jako osobní zbraní s120 náboji
Každý tank přepravoval jeden kus samopalu vz. 58 se sklopnou ramenní opěrkou se 360 náboji a 25 kusů obranného granátu F-1.
Takže celá četa měla 9 kusů pistolí, 3 samopaly a 75 kusů ručních granátů.
Jeho palebné možnosti mohly být vylepšeny p použitím protitankové řízené střely odpalované přes hlaveň tanku a to typu 9K119 Reflex / 9K120 Svir. To je velká síla.
Pokud by proběhla mobilizace, Argonantus by se stal velitelem tankové roty. Nevím, jestli by z toho měl radost, protože jeho rotu by tvořily probuzené tanky T-55, vytažené z uložení a jejich posádky by minimálně z 60% byly sestaveny ze záložáků. Ale jak už víme, díky tomu šílenému podplukovníkovi zvanému Calvera, by asi ty probuzené mašiny šlapaly jak hodiny.
ppor. A: Tohle je opět zásadní poznámka. Ano, nejspíš by to bylo takto; a na podkaliberní granáty bych ovšem musel zapomenout. Vůbec bych se přenesl technicky asi o 20 let dozadu, ke struktuře T 55 (ovšem s Kladivem). Záložáků by bylo nejméně 60%, to by platilo v případě, že by mi dali alespoň velitele čet nebo tanků.
Skutečně jsem zažil takové cvičení ke konci vojny v srpnu, kdy jsem velel bandě záložáků na T55. A byl to jeden z nejdrsnějších zážitků; zatímco poddůstojníci z T72 hodně uměli a hlavně si dost cenili vlastního života, tohle byla banda opic, utržených ze řetězu a na pár dní vypadnuvších z práce a od manželek. Měli talent padat z tanků, skoro pod pásy, tahat zapadlé tanky nejšílenějšími způsoby a taky jednou odhodili do ohýnku hromadu „prázdných“ papírových krabic od nábojů, při čemž ovšem tak úplně prázdné nebyly (mazec). A vrcholné číslo bylo, když jeden z těch magorů dal „ránu jistoty“ při plné elevaci a plnou ráží, když granát samozřejmě selhal a odletěl někam... nikdy jsem naštěstí nezjistil, kam vlastně.
Takže fakt hustý. Šance na přežití této bandy na T 55 proti profíkům a Abramsům vidím jasně pod 50%, a to i pro Argonanta. Šance na zvláštní úkoly taky mizivá, zřejmě v nějakém hlavním proudu jakéhosi megaútoku divize, armády nebo ještě víc.
Takže i zde mohu odpovědně říci, že za války nebo za plné bojové pohotovosti by odpovídal za výcvik:
- 47 vojáků – tankistů, řidičů a pomocných sil
- technický stav a bojové použití 10 středních tanků T-55.
Jestli v případě velení četě jsem uvedl, že měl pod sebou slušnou sílu, nyní to bylo ještě větší. Měl by pod sebou skutečně impozantní palebnou sílu:
- 10 x kanón ráže 100 milimetrů s 43 kusy granátů vezených s sebou.
- 20x kulomet ráže 7,62 mm, na každý byl stanoven palebný průměr 1500 kusů nábojů
- 3x kulomet DŠK ráže 12,7 mm, primárně určen pro boj se vzdušným protivníkem, vezeno 500 kusů nábojů na jednu zbraň
Každý tankista byl vyzbrojen pistolí jako osobní zbraní
Každý tank přepravoval jeden kus samopalu vz. 58 se sklopnou ramenní opěrkou se 360 náboji a 25 kusů obranného granátu F-1.
Takže celá tanková rota měla 41 kusů pistolí, 12 samopalů a 250 kusů ručních granátů.
ppor. A: jedinou slabou naději vidím v systému Kladivo. Byl primitivní, poruchový, ale přesto docela drasticky zvýšil možnosti reálné trefy. Než by T 55 zdechla, dokázala by natropit slušné škody – a o to zřejmě šlo.
Takže to jsme se seznámili s tím, čeho byl kolega Argonantus součástí po dobu jednoho roku. Když se nad tím zamyslíte, Argonantus byl člověk, který měl v době své vojenské služby velkou odpovědnost a pokud by došlo k mobilizaci, a byl by přemístěn k 16. tankové divizi, byla by ta odpovědnost ještě větší.
Závěr této části bude věnován pár větám o historii. Tedy o tancích.
Tank je zbraňový systém, který spatřil světlo světa v době první světové války. Tedy v podobě bojově použitelné.
Napřed je potřeba vzdát čest tomu, komu patří. Nikdo nemůže oddiskutovat, že tanky v použitelné podobě jsou britským souborem vynálezů, zvládnutí nových technologií a výcviku osádek na něco co do té doby svět nepoznal a v neposlední řadě i název tank je produktem britské zpravodajské hry, která měla přísun tohoto přelomového zbraňového systému na frontu utajit.
První motorem poháněný prostředek vyzbrojený kulometem byla čtyřkolka pana Simmse, ale bez pancéřové ochrany střelce a spíše to byl předchůdce německých sajdek z II. světové války než tanku. Něco jako tank v roce 1915 zkonstruoval Rus Lebeděnko - byla to obrovitá trojkolka, kdy průměr hlavních kol byl něco kolem 12 metrů - na bojišti by to nemělo šanci. Podobnou konstrukci pak zkoušeli Britové a nakonec Rusové navrhli tank o hmotnosti 170tun s kanónem ráže 120mm a s kulomety ve výsuvných věžích-skončilo to ve stádiu projektu.
Až britské tanky Mk.1 ve variantách „ženský“ a „mužský“ se staly základem všeho, co od té doby brázdilo bojiště. Po válce pak Britové tanky rozdělili do kategorií jezdecké a pěchotní. Za II. světové války toto rozdělení nebylo živé, ale termín „pěchotní tank“ zanikl definitivně až po válce s rozdělením tanků na MBT tedy Main batttle tank – hlavní bojové tanky a lehké tanky. Dále pak se vyčlenily kategorie stíhačů tanků často splývajících s tanky lehkými a samohybných děl.
Bezprostřední podpora pěchoty byla pro první i následné tankové konstrukce smyslem jejich existence. Mezi válkami se začala samostatně vydělovat kategorie bitevních tanků pro boj s tanky protivníka. Pěchotní tanky se jaksi vytratily a donedávna se tvrdilo, že to byla slepá ulička vývoje. Pod vlivem jejich nasazení v II. světové válce bylo jejich nasazení označeno jako neúspěch a to je hodnocení, se kterým nemůžu souhlasit. Je pravda, že způsob boje v nucený Evropě wehrmachtem, těmto tankům neumožnil prokázat své schopnosti při plnění úkolů, pro které byly určeny. A od války na světě nebyl zkonstruován tank, který by bylo možno označit jako pěchotní.
Přitom konstrukce pěchotních tanků T-28 a T-25 byla pro úkol podpory pěchoty dokonalá a při tomto použití své úkoly splnily. Tanky MK IIA Matilda v sestavě 7. obrněné brigády v Severní Africe své úkoly plnily tak dokonale, že za jejich nasazení o nich velitel v Severní Africe prohlásil, že hodnota jednoho tohoto tanku je srovnatelná s hodnotou kompletního pěšího praporu. Právě jejich zásluhou 30 000 britských vojáků porazilo italský expediční sbor a zajalo 216 000 italských vojáků - tak jakýpak neúspěch.
Tank MK IV Churchill, Tank M-3 Lee - opět skvěle plnily své úkoly. Dokonce i tanky PzKpfw IV a KV-1 byly původně konstruovány jako tanky pěchotní. KV-1 byl nasazen na finské frontě v té zvláštní válce, která je často prezentována jako krach sovětské vojenské doktríny i když byly nasazeny vlastně jen dva. Jejich podíl na konečném výsledku války je naprosto nesporný. Že tyto pěchotní tanky byly jako pěchotní nakonec používány jen výjimečně, není jejich chyba. Takzvané selhání pěchotních tanků v II. světové války je dáno tím, že neobstály proti bitevním tankům, což ani nemohly - neměly potřebnou odolnost ani výzbroj.
Ovšem tankem, který se stal vzorem pro konstrukci většiny tanků, až do dnešní doby byl francouzský lehký tank Renault FT vzor 1917, často zkráceně označovaný jako Renault FT či FT-17. Byl prvním tankem v historii s výzbrojí umístěnou v otočné věži, s řidičským v přední a motorovým prostorem v zadní části korby. Tato jeho průkopnická koncepce se stala základem pro další vývoj tanků.
Obdobnou konstrukci potom měly všechny tanky, které naše armáda kdy zařadila do své výzbroje. To platí i pro tanky naší ČSLA.
ppor. A: Tady bych zmínil rozdíly T 55 a T 72, které jsou opravdu zásadní a odpovídají zhruba tomu číslu, udávajícímu přibližně rok. Asi jako když ze Škody 105 přesednete do Fordu Mondeo.
T 72 jezdí podstatně hbitěji, má silnější motor, je výrazně nižší a placatější, pročež také stabilnější. Udávaná maximálka kolem 60 Km/h je samozřejmě v terénu pustá teorie, uvnitř zdechnete umlácením už při padesáti, ale tank může v terénu reálně závodit s BVP (tam je udávaná stovka po silnici, ale v terénu taky všechno jinak).
Zapadlý tank T 55 musí tahat obvykle dvě spřažené T 55, zapadlé T 72 stačí jiná T 72.
Uvnitř mají tři maníci docela komfort, sedí si každý ve své židličce vedle kanonu (řidič někde v hlubinách stroje vpředu). Vydržet několik nocí po sobě v zimě v tanku v obraně je dost drsný zážitek, který jsme zvládli v T 72 a v T 55 bych si to rozhodně nepřál zažít.
Příjemné je i nastupování – u T 55 narazí začátečník na první problém, jak se do tanku vlastně vůbec dostat. U T 72 lze snadno frajersky naskakovat na přední pancíř i v kanadách. U T 55 to jde taky, ale pancíř je vyšší a povážlivě šikmější, takže když neskočíte dost vysoko, náramně se praštíte do holeně.
Střelba plnou ráží je působivý zážitek v obou případech; máte to skoro za jedny peníze. Teda, v T 72 je navíc atrakce jménem samonabíjecí zařízení; respekt vzbuzující železná šílenost.
Brodění mnohem lépe v T 72 – více místa, méně klaustrofobie a silnější motor.
Jedině vagonování je u T 72 horší, protože pásy přečnívají standardní vagon o 10 cm na každé straně, takže je dobré to brát dost vážně.
Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem
|
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND
|
